Galerie Vyšehrad, 24.5. - 12.6. 2011

V roce 2009 představil Jiří Němec v Galerii Vyšehrad poprvé své obrazy z cyklu "Ornagramy". Současná výstava ukazuje některé nové podoby ztvárnění tohoto malířského tématu, k nimž umělce inspirovala jeho zahrada.

Ornagramy

K vytváření ornagramů přivedla Jiřího Němce touha dobrat se toho, jakým způsobem vznikají z přírodních struktur a vzorů ornamenty. Uvědomil si, že bohatství ornamentálních forem nějak souvisí s kreativním uchopením nekontrolované spontaneity, která je vlastní všem přírodním formám a proto ji začal jako malíř systematickým, hravým způsobem zkoumat. Pomocí videa a počítačové animace zaznamenával sekvence spontánních pohybů různých přírodních entit (zvířat, rostlin i lidí) a poté jejich několikanásobnou multiplikací vytvářel ornamentální kompozice, které přenášel barvou štětcem na plátno. Proces vzniku ornagramů představuje svého druhu kouzlo, jak z pouhého zachvění křídel motýla, z krouživého pohybu zadečku čmeláka či z losího zastřihání ušima vytvořit vždy zcela nečekaný, strukturovaný obraz. Každé takové jednoduché gesto se stává pro Jiřího Němce šifrou, v níž je zakódován potenciální obraz (či více obrazů), jenž je možné jejím promyšleným kombinováním na plátně rozvinout.

Inspirace spontánními pohyby a ději přírody velice obohatila umělcův výtvarný jazyk i malířskou imaginaci a vnesla do jeho tvorby nové napětí. I když mnohé z Němcových ornagramů často evokují ornamentální vzory, řada z nich kontext ornamentu přesahuje. Jde zejména o vysloveně gestické ornagramy, jejichž základní kresebné sekvence zachycují pohyby rostlin ve větru či spletité dráhy pohybů zvířat; připomínají mi jakési šamanské "čarování" (čárování) s energiemi a elementy přírody. Ornagramy Jiřího Němce můžeme vnímat jako specifický druh mezidruhové spolupráce člověka s přírodním světem; respektive jako aktuální metaforu naší integrální lidské role v širším kontextu procesů Země, jak o ní píše teolog Thomas Berry: "Abychom mohli porozuměr naší lidské roli ve fungování Země potřebujeme ocenit spontaneitu, jež se nachází v každé podobě existence přírodního světa, ... Pokud se domníváme, že naším historickým posláním je "civilizovat" nebo "domestikovat" planetu, jako by divokost byla něčím destruktivním spíše než základní modalitou každé formy pozemského bytí, svou roli jsme špatně pochopili. Nejsme zde proto, abychom kontrolovali. Jsme se zde proto, abychom se nedílně spojili s větším společenstvím Země."

Ornagramy zahrady

Současná výstava je dokladem hledání nových forem a výrazových možností ornagramů, k nimž Jiřího Němce inspiroval život jeho zahrady, kterou se mu podařilo v loňském roce získat. Ve srovnání s ranými ornagramy, které se vyznačovaly velkým tématickým rozpětím - od mravence či sršně po orla, losa nebo bizona -, stylovou mnohotvárností a často i koloristickou expresí, je pro obrazy, prezentované na této výstavě, charakteristické spíše komorní pojetí, lyrický výtvarný jazyk a tématická i výrazová soustředěnost; ztvárňují delikátní pohyby drobného hmyzu - včel, motýlů, čmeláků, mravenců, znakoplavek i nesčetných mušek -, jenž obývá nebo navštěvuje umělcovu zahradu a trpělivě o ni pečuje.

Jiří Němec objevuje nové způsoby, jak záznamy pohybů přírodních subjektů na plátně aranžovat i nové možnosti jejich malířské interpretace. Stále častěji se kompozice obrazu uvolňuje ze striktní osové symetrie. Záznamy jsou skládány do volnějšího a dynamičtějšího kompozičního uspořádání tím, že do tohoto procesu vstupuje prvek náhody. Jindy autor z jednoho záznamu pohybu určité bytosti kombinatoricky vytváří několik kompozičně i barevně odlišných malířských kompozic, které pak řadí do obrazové série. Kresebný záznam může přitom obsahovat simultánní pohyby i několika entit, jejichž dráhy jsou pojednány kontrastními barvami tečkováním. Preference barevných teček či kruhů namísto souvislých linií výrazně odhmotňuje celkovou texturu obrazu a spojuje ji více s obrazovou plochou. Některé z takto pojatých ornagramů jsou malířsky jakoby vytepány. Vyznačují se jemnou nuancovaností výrazu a připomínají svého druhu šperky.

Jiří Němec se sám stal Chovatelem včel. Do středu svojí výstavy nainstaloval včelí úl ze své zahrady. Když do něj nahlédneme, uvidíme uvnitř video, které zachycuje nenápadnou, tajemnou práci těchto drobných bytostí spolu s autorovou animaci záznamu "včelí kresby". Jako by se něco z včelí trpělivosti, pečlivosti i smyslu pro řád promítlo i do lyrického pojetí umělcových nových ornagramů. Jak napsal Thomas Moore:"Vše v zahradě naznačuje, že příroda nás akceptuje a přeje si spolupráci s námi, stejně jako se my snažíme, aby nalezla svoje naplnění v nás." Ornagramy Jiřího Němce zrcadlí umělcův holistický pohled na svět, spojený s oceněním celistvosti života, jeho vzájemné propojenosti i společného tvoření nás a přírody.

PhDr. Jiří Zemánek

„Život je nekonečná tvořivá hra ... V každém okamžiku spolupracujeme s univerzální tvořivostí.“
Alex Grey

Malířská tvorba Jiřího Němce od počátku zrcadlí a často přímo tematizuje jeho spirituální hledačství. Umělcovy obrazy můžeme vnímat jako stopy na jeho cestě sebepoznání, podobně jako se s tím setkáváme například v malířském díle Václava Boštíka či v tvorbě Františka Drtikola, jimž je Jiří Němec v tomto ohledu blízký. Jeho monochromně laděné, světlem prozářené malby z let 1999-2007 evokují kontemplativní stavy vědomí, ponor pod hladinu každodennosti do vnitřního psychického prostoru hlubokého klidu a ticha. Některé z nich připomínají svým charakterem meditační obrazce, známé z východních tradic (posvátné jantry a mandaly), jiné zobrazují jakási snová zjevení symbolických krajin duše. Jemně barevně modulované lyrické malby, jejichž výrazová síla spočívá v jednoduchosti a úspornosti výtvarných prostředků, odrážejí proces autorova niterného sjednocování, jeho tušení jednoty za všemi protiklady.

Obrazy z cyklu Ornagramy (2008-2009), které jsou námětem této výstavy, představují v kontextu dosavadní tvorby Jiřího Němce výrazné novum. A to nikoli samotným tématem ornamentu, který se v jeho díle objevoval už dříve, ale způsobem jeho uchopení. Novým prvkem, který přinášejí, je inspirace přírodou, vnímanou v aspektu pohybu, v její dynamické proměnlivosti, nestálosti, jedinečnosti. Na první pohled se to může jevit jako zásadní posun v autorově tvůrčí orientaci: soustředěný klid vystřídal zájem o pohyb, výpravy do vnitřních krajin duše nahradilo zaujetí děním ve vnějším světě, kontemplaci velké jednoty bytí vystřídal zájem o neopakovatelný děj. Nicméně spíše než o obrat jde o posunutí ohniska umělcovy pozornosti. Jestliže dříve tiše a soustředěně prodlévala u skrytých pohybů mysli, je nyní zaměřena na viditelné pohyby a plynutí přírody. Či jinak řečeno: praxe meditace probudila u Jiřího Němce schopnost účastného vnímání spontánního tance života a on se rozhodl ukázat nám něco z bohatství jeho projevů a proměn: „Nechť vše volně plyne!“ Jako by rozdíl mezi „vnitřním“ a „vnějším“ přestal být podstatný, s čímž může bezprostředně souviset vynoření fenoménu ornamentu v umělcových obrazech jako jakési všeprostupující estetické či psychické struktury skutečnosti.

Postup vzniku Ornagramů je následující: autor nejprve zachycuje videokamerou nejrůznější druhy přirozených pohybů v projeveném světě: pohyby mravenců, běláska, vlaštovek, sršňů, listu vistárie ve větru, bublin na vodě a také pohyby lidí, nebo trajektorie pohybu drobných entit mikrosvěta, pozorovaného mikroskopem. Z natočeného záznamu si vybírá sekvenci, která ho zaujme a zvýrazní ji kresbou pomocí animace. Jde vlastně o „nalezené kresby“, které by umělec sám vlastní rukou nemohl vytvořit. Pojímá je v jejich nestylizované „takovosti“ jako základní grafické figury či vzorce, jež dalším zrcadlovým zdvojováním rozvíjí ve složité a bohaté ornamenty. Ty nakonec přenáší na monochromně pojednanou plochu malířského plátna jako kontrastně barevnou linii. Pojednání sekvence spontánního pohybu určité entity jako opakující se ornamentální figury navozuje představu tance. Jako by umělec postupně zval rozmanité bytosti, aby se nám na jeho obrazech předvedly v taneční kreaci, kterou pro ně jako choreograf navrhl. Tento participativní způsob umělecké spolupráce s přírodou umožňuje Jiřímu Němcovi dostat se za omezení vlastního rukopisu a rozvinout různé grafické styly. Vynořují se zcela nové, podivuhodné kresebné figury a rytmy, do jejichž hry jsme díky ornamentu jako diváci vtahováni.

Ornagramy Jiřího Němce vnímám jako oslavu univerzální tvořivosti smyslového světa, jeho živosti, oduševnělosti. Tyto spontánní rytmy a vzory spřádají pohyby projeveného kosmu jako bohatou tapiserii. Chápeme-li ornament jako estetické vyjádření kosmologického řádu v lidské kultuře, pak způsob, jímž ho uchopil Jiří Němec je nový právě v tom, že do něj vtahuje dynamické pohyby nesčetných subjektů více než lidského světa. Autor tím poukazuje na skrytou strukturovanost, jež prostupuje každé, byť zdánlivě chaotické dění; respektive na to, že naše kultura i kreativita jsou živeny a utvářeny touto divokou spontánností, tímto tajemným tancem mimolidského světa, který nikdy nemůžeme mít cele pod kontrolou, ale do něhož se můžeme kreativně zapojit.

Ornagramy Jiřího Němce se vyznávají z obdivu k procesu, k plynutí s věčným Tao tak, jak se projevuje v nekonečné hře proměn tohoto univerza. Tematizují vztah řádu a divokosti, lidského a a ne-lidského světa. Mohou být pro nás výzvou, abychom se učili víc účastně a procesuálně vnímat, abychom svou kulturu i vlastní lidskost chápali v širších ekologických a spirituálních souvislostech jako součást jednoho integrálního společenství života.

PhDr. Jiří Zemánek